browser icon
You are using an insecure version of your web browser. Please update your browser!
Using an outdated browser makes your computer unsafe. For a safer, faster, more enjoyable user experience, please update your browser today or try a newer browser.

Kostel

Z pamětní knihy o stavbě

Jako každá věc má přátele i nepřátele, tak podobně to bylo i s myšlenkou založit fond na postavení nové větší kaple v Radějově. Zakladatel fondu musel snášet mnoho nesnází a výčitek od mnohých lidí. Hlavní příčinou nedůvěry bylo vědomí chudoby.

stavba kostela

Blížil se rok asi 1895 – 96 a tu se dostal na faru u sv. Martina ve Strážnici kněz zbožný, horlivý a starostlivý důst. pán P. Ignác Zavřel. Před příchodem P. Ignáce přišel na školu v Radějově nadučitel pán Julius Boháč, jevil zájem o fond na kapli a vypomáhal pokladníku radou i skutkem. Jmenovaný P. Ignác rozestřel na fond své spolupůsobení a přál tomuto podniku mnoho času. Tak se s pomocí Boží podařilo zakladateli sehnat během osmi let 2000 zlatých tedy 4000 korun. Přiblížil se rok 1906 ke konci a tu P. Ignác prohlásil, že nechává zhotovit plány na nový kostel v Radějově.

16. března 1907 byly na místě starého hřbitova vykopány základy našimi lidmi zdarma a svědomím radostným, že již nový kostel zakrátko státi bude a Radějov uvidí svou touhu splněnu. Pokladník Antonín Salčák jel na hejtmanství požádat o komis, aby ostatky našich předků byly převezeny na nový hřbitov.

Mezitím záležitosti o stavbě nového kostela zůstaly stát. Tehdy přijel do Radějova všem známý a osvědčený pracovník a velký dobrák všeho lidu dr. Antonín Cyril Stojan. Protože byl o všem, co Radějov zamýšlí, dobře informován, zařídil schůzi v obecním hostinci a mezi jiným prohlásil toto: „Velectění občané radějovští, bylo mi sděleno, že si chcete postavit nový kostel. Je to skutečně chvályhodné a máte k tomu oprávněnou příčinu. Dle mého mínění by vám to vše moc nepomohlo, kdybyste neměli zároveň duchovního správce.“ Shromážděný lid náš, když slyšel takovou blahou zvěst dr. Stojana, zazářil radostí a s nadšením i povděkem přijal tuto zprávu a jednohlasně souhlasil s tímto návrhem. Ihned byl zvolen stavební výbor a bylo dohodnuto podat žádost na c.k. ministerstvo – kultu a vyučování o udělení kongrui /příjem duchovního/ Dr. Stojan osobně tuto žádost ve Vídni doporučil.

V krátkém čase dostala potom jednota kostelní v Radějově vyzvání, aby nechala vyhotovit nové projekty na farní budovu. Toto se stalo začátkem července r. 1907

Nyní bylo potřeba vzít na starost stavbu kostela, zvláště plány a rozpočty, aby byly schváleny a přijaty. Jak již bylo řečeno, byly zhotoveny dvoje plány, ale ani jedny ani druhé nebyly přijaty. Bylo nutné hledat jiné cesty, jiným směrem. Opět bylo ochoten pomoci dr. Stojan. On sám požádal v Olomouci pana inženýra Paláta o zhotovení těchto projektů. Pan ing. Palát byl muž znamenitý v oboru stavitelství, dobrý katolík a za své přesvědčení se nikdy nestyděl. Byl předním mužem strany katolické na Moravě. Tento přítel dr. Stojana převzal tento úkol, osobně přijel prohlédnout stavební místo v Radějově a uznal, že je dobré. Jakmile byly zhotoveny nové plány pro stavbu kostela, byly předloženy politickému úřadu v Hodoníně ke schválení. Politický úřad plány ochotně schválil. Rozpočet na provedení stavby kostela činil 63 400 korun. Rozpočet na farní budovu 16 200 korun. Přípravy ke stavbě kostela a svěcení základního kamene se uskutečnilo v jubilejním roce 1908.

Dobrý lid radějovský nalámal a navozil přes 600 kubických metrů kamene a tím ušetřil z kapitálu na 2000 korun. Všichni i ti z chaloupek se obětovali a vozili kámen na stavbu kostela a fary. To všechno se udělalo v roce 1907 a 1908.

Svěcení základní kamene bylo určeno na den 26. listopadu 1908. Světitelem byl dr. Stojan. Na místě, kde nyní stojí oltář byl postaven provizorní oltář a v Radějově byla poprvé sloužena mše svatá, nejdražší oběť Nového zákona.

Shromáždilo se velké množství lidí vysoce postavených i lidí prostých. Pán probošt měl slavnostní kázání a mezi jiným řekl: „Ó, jaká je to milost pro vás, radějovští občané, že smíte stavět nový Boží chrám. Tato milost není dána každému. Král David chtěl také postavit Hospodinu nový chrám, ale Bůh to od něho nepřijal. Všecek materiál připravil, ale stavět nesměl. Važte si té milosti.“

Stavba byla zadána stavitelům – Brož a Šuhka z Uherského Hradiště. Na příkaz pana děkana byl vyslán pokladník na faru do Buchlovic k P. Martinovi Bogárovi, aby se vyjádřil o hradišťských stavitelích. P Martin Bogár se vyjádřil chvalitebně, přesto však, vzhledem k stávajícím okolnostem doporučil zadat stavbu panu Doležalovi ze Strážnice. To se stalo v sobotu večer 1. května 1909 a začalo se se stavbou kostela.

Rok 1909 byl poměrně příznivý svým počasím, zvláště pak letní doba. Zdi hlavní lodi byly hotové, dostavěly se ostatní zdi nového kostela a potom se stavěla věž. Po dokončení stavby zdí se začalo s pokrýváním kostela, aby zdi netrpěli přes zimu dešti.

První bohoslužby, první mše svatá byla v novém kostela v Radějově na hod Boží vánoční v roce 1910. V roce 1910 se začalo se stavbou fary.

PŘÍPRAVA SLAVNOSTI SVĚCENÍ KOSTELA V RADĚJOVĚ

Velká díla potřebují velkých příprav. Celá předcházející doba byla přípravou k velké, ba největší slavnosti, jakou farnost může prožívat, slavnost svěcení kostela.

Občanům Radějova se dostalo té velké cti, protože světitelem kostela byl nejvyšší hodnostář církve po svatém Otci. Byl to kníže arcibiskup a kardinál František Bauer z Olomouce. Čím vzácnější host a čím větší svým postavením, tím náročnější jsou přípravy. Radějov udělal všechno, co mohl k tak důstojnému dílu i k osobě samého světitele. Prostranství kolem kostela bylo navezeno štěrkem. Kdo měl jaký potah, vyjel, a v jednom dni bylo navezeno sta a sta fůr. Objednána byla slavobrána, kterou dal postavit pan Doležal ze Strážnice. Na slavobráně byl nápis: „Budiž nám vítán, arcipastýři“. Brána byla opletena věnci z chvojí a nahoře byl kříž. V kostele vymalované apoštolské kříže a věnce na dvanácti místech. Mezi lípami u kříže před kostelem byla postavena oltářní bouda. Bylo s tím spojeno hodně práce a shonu, ale radějovští občané všechno rádi vykonali. Z věže byly ze čtyř okenic vztyčeny prapory, které do čtyř úhlů hlásaly, že Radějov slaví dnes nejkrásnější den. Domy a domky v celé obci byly rovněž ověnčené a ozdobené prapory. Bylo vyhlášeno: Ať každá chaloupka je čistě obílená a každý dům ať prozrazuje radost z nejšťastnějšího dne, dne svěcení našeho kostela.

JEHO EMINENCE NEJDŮSTOJNĚJŠÍ PÁN KNÍŽE ARCIBISKUP A KARDINÁL

FRANTIŠEK BAUER

V neděli 23. června 1912 slavnou mší svatou na náměstí ukončil své poslání ve Strážnici a odpoledne se vypravil do Radějova, aby zde udělil svátost biřmování a přivezl ostatky do hlavního oltáře. Tím zahájil slavnost svěcení kostela předcházejícím dnem. Na silnici k Radějovu posvětil Badrův kříž na památku tohoto dne.

Při svěcení nového kostela sv. Cyrila a Metoděje v Radějově 24. června na svátek Jana Křtitele roku 1912 přišlo velké množství lidí, které zaplnilo prostory kostela. Nadšeně a radostně zněla velehradská píseň „Ejhle oltář Hospodinův září“. Od hlavního vchodu kostela až po vchod do školy řadil P. Jan Vrtek, farář kněždubský, zástup družiček. Pro množství lidu nemohl průvod rozvinout, proto jej tvořili jen všichni duhovní.

A zajisté i náš kostel od chvíle svého zasvěcení září Hospodinu a Božskému Spasiteli. Ježíši Kristu přítomnému v Nejsvětější svátosti, skrytému v radějovském kostele. Od té doby stal se náš chrám tím, co napsal svatý Jan: „Aj stánek Boží s lidmi a On přebývati bude s nimi. Oni jsou jeho lidem a On je jejich Bohem. Jemu buď věčná sláva od všeho tvorstva vzdávána od tohoto času až navěky.“